Jistě, nemůžete si pamatovat kdejakou událost, nejste přece chodící naučný slovník, přesto byste si právě vy, čtenáři, mohli toto jméno zapamatovat. Týká se totiž právě oné činnosti, kterou v tuto chvíli zrovna provozujete. Čtete články na Internetu, prohlížíte webové stránky, surfujete a také občas mrknete do a-mailu, zda tam nenaskočila nějaká nová zpráva.
Ano, řeč bude o elektronické poště, neboli e-mailech. Každý z nás, kdo se kdy s e-mailem setkal, a vězte, že je nás již slušný počet, k němu přistupuje zpravidla podle toho, jaké zprávy se v jeho schránce objevují. Pokud převládají ty dobré, e-mail velebí a vyzdvihuje do nebes. Jestliže je to jedna hrůza za druhou a samá hořkost a zklamání, e-mail by dotyčný nejraději spláchl do záchodu, možná i s jeho tvůrcem.
Samotná elektronická pošta za nic nemůže, je to jen nástroj, který lidem usnadní spoustu práce a času a namísto toho jej mohou věnovat něčemu rozumnějšímu. Je to fantastická technická vymoženost, jen kdyby měli lidé více vůle využít ji pro blaho všech, nejen pro své sobecké cíle. To se pak i docela „obyčejný“ mail promění na nástroj zlovůle, často až do krajnosti vydírání, obtěžování, klamání a dalších trestných činů.
Jak starý je e-mail?
Na konci 60. let minulého století se rozjížděl předchůdce dnešního Internetu ARPAnet a jednou z otázek, k čemu jej použít, byla komunikace mezi uživateli počítačů, šlo o to, jakým způsobem se budou textové zprávy přenášet. A pan Tomlinson byl tím úplně prvním průkopníkem, který do praxe uvedl princip odesílání a příjem elektronické pošty s tím známým paznakem, co jej někteří ani neumí najít na klávesnici. Se zavináčem.
Musíte si ovšem odmyslet grafické moduly a rozhraní dnešních provozovatelů mailových schránek, tehdy neexistovaly úpravy bloků textu, změna barvy písma, možnost připojit přílohu ve formě souboru a podobné vychytávky. Tehdy se komunikovalo výhradně textově, a to zprvu pouze v rámci sítí na akademické půdě.